Lednové "gumobraní" na Ebru #7 - poslední lov?
-
20.02.2022, David Havlíček
-
Noc byla hrozná. Z vedlejšího pokoje se občas ozvala rána, kdy kluci ze sna "zasekávali". Mimo to mě budila zodpovědnost - přes noc se stahovaly natočené materiály do PC a já vše průběžně kontroloval. A také mě budila bolest ruky. Jednak mě delší dobu trápí zřejmě tenisový loket a ten dostal předchozími dny plných záseků a soubojem se sumcem pěkně "na loket". K tomu jsem si při vylovování a focení samozřejmě odřel kůži. To vše k tomu ale patří a jak vždy prohlašoval můj rybářský kamarád: "jizvy hyzdí ženy, zdobí muže". Budím se tedy pěkně zničen, byť "ozdoben". Jsem ale řádně natěšen. Máme před sebou totiž poslední den. A ten je potřeba řádně využít. A nejsem sám. Kluci jsou již také na nohou. Ranní rutina a už máme vítr ve vlasech a letíme po hladině přehrady, která je dnes zahalena do slabšího mlžného oparu. A je i o něco tepleji. Anebo jsme si už zvykli. Cestu dám dokonce s rozepnutou bundou. Míříme po hráz. Poslední den hodláme prožít tzv. " na jistotu". Tradičně tu nikdo není (Němci jezdí nejdříve na desátou). Dvě hodiny tedy užíváme úplně sami. Candáti berou spolehlivě a když přijede náš německý kamarád, máme jich už 10. Dost jich je okolo 65 cm, jednoho mého dokonce měříme a ten má rovných 70 cm. Na Kickera XL, jak jinak. Po obědě zkoušíme proházet mělčí vodu, kde je 2-3 metry vody. Standa má ovšem ihned vázku. Zkouší jí vyklepnout, ale vázka se přibližuje. Ihned je jasno, že to bude něco jiného. Následuje půl hodiny přetahování a úvah, co to bude. Stále více se blížíme k odhadu, že to bude slušný sumec. Krátce po prvních bublinách se objevuje. Není ale tak velký, jak se zdálo. Kicker bohužel vězí v prsní ploutvi. Délka okolo 165 cm. Rychlá fotka a už zase hážeme. Sem tam něco klepne. Němec nám hlásí tři ryby. Ha! Drtíme místního znalce. My jich už máme okolo dvaceti. Vyzvídá, kde chytáme, jak rychle nástrahy vodíme atd. Karta už je definitivně otočena, teď už bude "opisovat" on od nás :-))) Samozřejmě si dělám legraci, on si jede stále svou a to mu také funguje. Sděluje mi navíc, že mu dnes spadla na hloubce 3 metry ryba okolo 90 cm a že ráno dal okolo zdí pod hrází dvě ryby okolo 80 cm. Na množství už ho tedy "porážíme", velikostně je na tom občas lépe. Podvečer zakončíme vertikálem na hraně. Ryby reagují, záběry jsou poctivé. S Ondrou chytáme pod mým sonarem a zažíváme situaci, která už tu byla. Ovšem obrácenou. V jednu chvíli k nástraze vystartuje ryba a s napětím očekáváme záběr. Ten dostávám já. Rána je to pěkně ostrá a zasekávám. Ondra je ale tak napnutý, že se lekne a zasekává také. On ovšem záběr neměl. Jen se prostě lekl. Smějeme se tomu, že to, co se stalo pár dní zpět mě, zažil také. Skóre na záběry z leknutí: 1:1. Den končíme s 28 kousky. Byl to skvělý den, skvělá výprava. Loučíme se s novým kámošem, s přehradou a jedeme na poslední vynikající večeři do kempu. Musíme konstatovat, že na Rancho Rio Ebro vaří výborně. Před jídlem se pýchou dmu u tabule s trofejními rybami roku. V kategorii sumec jsem tu totiž letos první s trofejní rybou. Při večeři jsem zřejmě trochu zamlklý. V hlavě se mi totiž honí jistá myšlenka. Po jídle se odebereme do pokoje, částečně se zabalíme a jdeme spát. Myšlenka v hlavě ale stále hlodá a hlodá...
