Lednové "gumobraní" na Ebru #6 - Gigant
-
19.02.2022, David Havlíček
-
Den očima Ondry. Čtvrteční den začíná vlastně ve středu u večeře, kdy David přichází s plánem, se kterým souhlasíme. Jelikož opět očekáváme ranní mlhu a candátům se v mlze moc nechce, tak první bod v plánu ukazuje na okouní hrad. Přesněji řečeno na místní vodárnu, kde se mají pruhovaní bandité údajně zdržovat. Ráno už je to rutina. Já vstávám jako poslední, kluci vyráží pro kávu a při té příležitosti vezmou i naší snídaňovou igelitku. Zapnout zimní oblek, šátek přes hubu a jedem! Vodárnu máme nedaleko od kempu a po pár minutách už šilháme po první “hotspotu”. Situaci nám mírně komplikuje lehký vítr a mírné zklamání, že první hody nic nepřináší. Jsem na lodi jediný, kdo v rukou svírá ULkové vybavení. Byl nám propůjčen nový UL proutek Caldia a tohle je skvělá příležitost ho vyzkoušet. Kluci to pojímají trochu ostřeji a drží se svého “jemnějšího” candátového vybavení. Prvních pár přejezdů nedává nic. Nervozita stoupá, loď se nedá ideálně řídit, křížíme si pruty a do toho nepřichází to adrenalinové klepnutí. Naštěstí při jednom z driftů míjíme hejno ryb, které se tváří okounově. Pár dobře mířených hodů a dostávám první buchtu! Rychlá fotka, narovnání nástrahy a další nához! Okounům se líbí 7 cm dlouhý Kicker, protože další nahození přináší dalšího okouna. Místní pankáči jsou ve špičkové kondici a nechtějí dát ani metr zadarmo. Klukům se zatím nedaří, věří ve větší nástrahy, těžší hlavičky a to se zatím pro dnešní den nejeví jako správná konstalace. Další drift to jen potvrzuje. Loď je sice plná nadšení z pěkných okounů, ale přeci jen, když tahá pouze jeden, není to úplně ono. Sám bych přál klukům pěkného okouna, ale spíš z nich pomalu leze, že to není úplně ono a jeli by raději na céčka. David jakožto kormidelník navíc pořád brblá, že se musí víc soustředit na zápas s lodí a větrem, než na samotný lov. Standa zase podlehl candátí horečce. Stíhám ještě jednoho udolat a dohodneme se, že dáme přejezd. Cestou máme placku plnou stromů, která má v našich očích velký potenciál. A to se vyplácí! Netrvá to dlouho a Standa dostává krásného candáta. "Časomíra" ukazuje 71 cm a tím se stává lovcem doposud největšího candáta výpravy. David se nevzdává a alespoň bodově Standovi kontruje. Další drifty nic nepřinášejí, proto přichází jednohlasný pokyn pro přesun. V našich očích se přesouváme na “tutovku”. Vidíme desítky candátů, ruce unavené od zdolávání a bolavé od obřích kopanců. No… , pár jednotlivců sice dostáváme, ale představa byla jiná. Holt lze po silnějším dni očekávat útlum a ten je pravděpodobně dnes. Nicméně se nevzdáváme, měníme místa, strategie, barvy, tišiny, hrany. Nakonec se rozhodneme projet místo, kde za normálních okolností teče silný proud, ale dnes voda stojí. Pomalu, pečlivě, centimetr za centimetrem se dereme proti “proudu”. Už mírně otupěle sledujeme oblouky na echolotu, které se občas přizvedávají k nástraze. Já ztrácím pozornost, odkládám prut na vertikál a rozhoduji se zabít čas odhozem. Koukám po okolí, když najednou slyším ze zádi lodi “Co to je?”. Podívám se na Davida, pak na echolot a vidím, jak na obrazovce září opravdu silný rudý pruh. David neváhá, zvedá nástrahu kousek nad echo. To ale mizí z obrazovky. Odvracím hlavu a jen slyším: "Je tam, to byla mrda!". Myslím si, že ani David nečekal, že se to stane, ale nástraha ztěžkla, prut se ohnul do luku a začal souboj. První vteřiny jednoznačně ukazují velkého candáta, ale po chvilce přichází vystřízlivění. Respektive David jako zkušený strojvedoucí přehazuje výhybku z candátobijce na sumcobijce. Rozhlédne se po lodi a dává pokyny. "Vykliďte podlahu a pusťte mě na příď!", prohlásí a vydává se vstříc nelítostnému souboji. V rukou svírá 80 g prut, což by na běžné koťátko mělo stačit, ale začínáme se obávat, že je na prutu něco jiného. Odhady skromně začínají na 150 cm. David v průběhu několika desítek minut zvedá odhady postupně na 180 cm, 200 cm a po prvních bublinách se dostáváme na číslo 220 cm. David nikam nespěchá. Prut má sice síly dost, ale celou sestavu limituje návazec z fluorocarbonu 0,33 mm. V průběhu boje David zvládá i několik dalších činností. Standa mu zapaluje cígo, já mu dávám napít, svléká se a dokonce mám tu možnost si rybu i potěžkat. Davidovi se totiž chce hrozně na malou a tak mi na dobu nezbytně nutnou předává prut. Při tom si i maličko odfrkne a jde zase do ringu. Bublin je opravdu hodně, v několika sériích. Prohlašuji, že existuje i šance, že trefil potápěče. To se naštěstí nepotvrdí, protože po skoro hodině a půl na nás z vody poprvé vykoukne opravdové monstrum. První, ani druhý a třetí pokus o zachycení ryby za hubu nevychází. Čtvrtý pokus je úspěšný! Standa rybu pevně svírá a fascinovaně si jí prohlíží. David popadne trochu dechu a pomáhá. Loď je sice mokrá, ale přesto do tašky nabírám ještě další vodu na polévání a sumec putuje s pomocí dvoumužné síly do lodi. Tam se snad ještě zvětšuje. Popadám foťák, David dech a jdeme na focení. Pro Davida začíná druhé kolo v ringu. Hledá poslední sílu, aby se s rybou zvládl odfotit, což se v rámci možností daří. Vyčerpán, s úsměvem jak sluníčko a celý oslizen si sedá a začíná si uvědomovat, co se právě stalo. Opakované měření lodi (pečlivě jsme se podívali kam až sumec v lodi sahá) potvrzuje míru 240 cm, váha se odhaduje na 90 - 100 kg. Jelikož jsou zde ryby opravdu vyžrané a tenhle byl stavěný zhruba jako David, tak je více pravděpodobná horní hranice. Tohle celé byl natolik silný zážitek, že zbytek dne už je trochu vybledlý. Podaří se sice ještě několik candátů, ale všichni mají v hlavě tu obří tlamu, do které by se vešel i dospělý chlap. Den končíme naprosto nadšení a dříve, než je naším běžným zvykem, ale přesto po tmě.
