Cesta za polární kruh 2021 #9
-
27.09.2021, David Havlíček
-
Den devátý. Ani nevím, zda-li v noci foukalo hodně, málo či vůbec. Už se na mě začínají projevovat známky únavy. Spal jsem opravdu tvrdě. Co si budeme povídat, tyhle výpravy za rybami by měly končit čtrnáctidenním pobytem v lázních :-) Matně si jen pamatuji, že chvílemi pršelo. Budík mne vytáhne po páté, ale nechce se mi. Naslouchám a vítr, zdá se, polevil! To mě přesvědčí rozepnout zip spacáku. Když si vařím kávu, zkouším oslovit kluky, zda se nepřidají. Ticho. Už mě ani neposílají do zadele :-))) Vyrážím tedy sám. Životního potočáka už mám sice na kontě, velkého jezeráka také, nicméně tady mám ještě nevyřízený účet. Stále před očima vidím tu rybu 70-90 cm, jak vyskakuje a pak mi zabírá a... povoluje návazec. Dnes ale není den D. Několik hodin usilovného házení přinese jen nějaké ryby okolo 40 cm, solidní lipany, ovšem cílová ryba nikde. Fouká, ale neprší a na chvilku se dokonce objeví i sluníčko. Neváhám a zvěčním si tak vzácný úkaz :-) Okolo deváté se dávám na ústup a potkávám Honzu. Ten na mě už zdaleka haleká, abych přichvátl. Že má monstrózního lipana. Ulovil ho na nymfu a lipan je opravdu brutální. Naměříme mu poctivých 56 cm. Další osobák! Hážeme dál. Dostávám pěkný záběr u dna a zdolávám také velkého lipana. Sice není tak velký, ale má rovného půl metru! Neskutečný zážitek a další osobák! Tento den už druhý! Neuvěřitelné...
Vracíme se do tábora a odpočívám. Vítr sílí. Kluci mají v plánu vyrazit na přítok a přilehlé jezírko. Po obědě však prohlásím, že toho mám dost a musím se prospat. Kluci tedy vyráží sami. Dle pozdějšího vyprávění nachytají krásně barevné pstruhy a lipany. Po odpočinku vstávám až okolo čtvrté. Kluci už jsou z výletu na jezírko zpět a vyprávějí zážitky. Vítr je brutální. To na ryby ani není. Domlouváme se tedy, že pojedeme na průzkum bez prutů. K jezeru. Výlet je to pěkný a větrný. Zaujmou nás zejména stromy, kterým rostou větve pouze na jednu stranu. Ve směru větru. Asi tu fučí opravdu často a hodně a pořád jedním směrem. Jezero je naprosto nechytatelné. Vlny jak na moři, čepice na vlnách tvoří v podstatě jednou velkou ČEPICI! Přemýšlíme co dál. Zítra má být docela chladno, mírný občasný déšť, vítr trochu slabší. V hlavě se mi rodí myšlenka. Už před dvěma lety nás zaujala možnost letět do hor helikoptérou a zažít rybolov někde, kde se zas tak často lidská noha neobjeví. Už také víme, že to není trip jen pro milionáře, ale i pro obyčejné kluky z čech. Pravda, něco to stojí, ale není to tak nedostupné, jak by se zdálo. Navrhuji klukům průzkum možností. Sedneme do auta a jedeme k základně helikoptér. Zde se dozvídáme, že se za něco málo přes čtyři tisíce korun (našich) na hlavu máme možnost dostat (vč. zpátečního letu) na říčku, kde je hodně lipanů, potočáků a sivenů arktických. Nastává dilema. Nebylo to v plánu a zkraje to zavrhujeme. Taky to není nijak levné. Po delší diskuzi se ale shodujeme, že to zas takové peníze nejsou, tedy v poměru k zážitku, a že počasí má být celkem příznivé. A také kdy jindy, když ne teď :-))). Shodujeme se, že důvody proč ne, si můžeme najít vždy. Ale lepší je hledat důvody proč ano. A tak nakonec let rezervujeme. Zítra v osm ráno nás čeká naprosto nový zážitek! Poletíme a budeme lovit v krajině snů! Návrat plánujeme v 18:30. Původně jsme zamýšleli vícedenní trip, ale na to momentálně nejsme materiálně připraveni. Bude to tedy jakási průzkumná jednodenní mise. Strašně se těším. Ani nemohu popsat jak. Vracíme se na základnu a překotně už probíráme, jak se sbalit. Helikoptéra totiž unese jen 400 kg (my + vybavení). Snad to vymyslíme a klapne to. Další plán je takový, že se večer předběžně sbalíme, ráno se dobalíme a po návratu z výletu helikoptérou pojedeme rovnou asi 400 km na jih, kde strávíme poslední noci naší cesty za rybami. Podvečer jdeme na ryby. Opět připomínám, že to, co platilo v předchozím příspěvku, nebylo úplně přesné. Spíše naopak :-))) Jelikož jsme čtyři, rozdělíme se. Já jdu s Ondrou po proudu, Honza zůstává s Radimem na místě. My nemáme ani náznak záběru. Voda je úplně mrtvá. Po hodině chytání přemýšlím, co změnit. Do toho mi zvoní telefon. "Pojďte za mnou, mám něco hroznýho, vůbec nevím co to je!" Ani se neptáme a utíkáme za Honzou. Naštěstí je kousek nad námi. V podběráku má brutální rybu. Nejspíš nějaký druh sivena. Prý dostal v klidné vodě pecku na XLkovou nymfu a po napínavém souboji tohle "zasítil". Rybu měříme. Má 85 cm! Následně se od Zdeňka Edelmanna dozvídáme, že jde o sivena obrovského, který se před dvaceti lety v některých krajích vysazoval. Prý ve své domovině, v Kanadě, dorůstá až 120 cm, zde maximálně 90 cm. Jde tedy o trofejní rybu, která se dá jen obtížně překonat. Další osobák. To je hustý! Tři osobáky během jednoho dne! Přichází šero. Radim s Ondrou se vrací na základnu balit. Já chci dát s Honzou ještě pár hodů a půjdeme také. Hážeme, taháme lipany okolo 45 cm a nechce se nám od vody. Najednou se v půli řeky objeví sebrání. Sice to není kdovíjaké kolo, ale je jiné. Rychle stáčím nymfu. Sakra, zrovna jsem nahodil na maximální dohoz. Snad to stihnu. Během pár desítek vteřin nahazuji. Pár metrů za domnělou pozici ryby a nymfu vedu ve sloupci s nadějí, že tam ještě někde "autor sebrání" stojí. Třetí zhoupnutí a prásk. Je tam! A bere si přes brzdu! Ten nebude malej! Rybu opatrně zdolávám. Proud není zas tak silný a brzy získávám navrch. Pár výpadů u břehu a je v síti. Nádherný pstruh! "Ten bude mít tak 55 cm!", říkám Honzovi. "Kdepak, ten bude mít šede", opáčí Honza. To je obvyklý problém odhadnout délku ryby, když se krátce před tím chytí takové monstrum. Měřící podložka dává Honzovi za pravdu. Rovných 60 cm! Do své sbírky jsem tedy přidal pátého pstruha přes 60 cm. To je mazec. Rybu po pár rychlých fotkách pouštíme. Šero sílí a my ukojeni dalším zážitkem mažeme balit. Zbývá už jen trocha práce a rychle usnout a pořádně se vyspat na zítřejší let do hor. Moc rychle mi to nejde. Strašně se totiž těším...
Předpověď počasí v horách: slabší vítr, občasný déšť, teplota v horách 2-5°C, občasné sněžení.
Budík 5:00.
