Cesta za polární kruh 2021 #8
-
25.09.2021, David Havlíček
-
Den osmý. Vstávám tradičně první. Bohužel už je ale světlo. To je "nevýhoda" těchto končin, že této polovině roku je tu den prostě delší. Tahám menší okouny. Postupně se ke mě přidávají kluci. Okounujeme. Bere spousta menších ryb a tak se postupně dáváme na průzkum jezera. Má podle slov bagristy skrývat velké okouny. Musíme je jen najít. Jako obvykle jedu napřed a snažím se nalézt něco zajímavého. Naláká mne pohled na zátoku. Vítr totiž sílí a zdá se, že tam tolik nefučí. Je plná menších okounů. Zkouším obházet "nymfopopem" traviny. Štika se ale nekoná. Zato okouni okolo 30 cm ji atakují a jednoho vyndám. Blázen. Opět si troufl na sestavu přes 25 cm dlouhou :-))) Zkusím malého popa, ale ten je nezajímá. Vyjíždím ze zátoky a obhazuji rákosí. Sice je tu už hodně ostrý vichr, ale štikám to nevadí. Několik ryb do 70 cm se mi daří. Chtěl bych ale ty okouny. Proto vyrážím dál na jezero. Zkouším je najít, ale po hodině se vzdávám. Vítr fučí jako blázen a nedá se skoro ani chytat. O zakotvení skoro nemůže být ani řeč. Ondra s Radimem jsou kdesi v dáli po větru. "Budou mít luxusní návrat", pomyslím si. Nic nenechávám náhodě a zvolna se vracím do tábora. Ehm, no zvolna... Pádluju jako o život a sotva se sunu vpřed. Trasu, kterou bych standardně ujel za 10 minut jedu více než hodinu. Honza přichází po souši. Prý to nešlo a tak nechal kajak dole na jezeře a šel raději pěšky. Volám klukům, že jsme to vzdali. Oni už se také pomalu vrací, ale nechtělo se jim. Trefili se totiž do velkých okounů okolo 45 cm. Vítr byl ale tak silný, že se nebyli schopni ukotvit a také už to začínalo být lehce nebezpečné. Focení prý byl hooodně adrenalinový zážitek :-) Diskutujeme co dál. Jsme hrubě za polovinou výpravy. Jezero se nám moc líbí, šance jsou vysoké, ale předpověď větru špatná. Spíše má sílit. Po krátké poradě volíme přejezd na daleký sever. Do hor. Tam, kde jsme předloni několik dní ve větru mokli. Ovšem do krajiny, která je úplně jiná, tvrdá a současně krásná. A štědrá. Tam, kde mi unikl předloni mega pstruh. Jezeru slibujeme odvetu a odjíždíme. Když po několika hodinách dosáhneme cíle, zjišťujeme, že s větrem jsme si moc nepomohli. Spíše naopak. Nicméně budeme chytat ze břehu a to se dá. Jen aby nepršelo. Stavba tábora je "hustá". Jsme v dolině mezi stromy, takže v závětří. Další závětří si děláme z auta a káry. Přesto máme problém ukotvit stany. Ze široka daleka nosíme kameny a zatěžujeme. Používáme i kotvy od kajaků a vše, co má nějakou váhu. Je to mazec. Při soumraku jdeme na chvíli k vodě. V poryvech větru se ale nechytá dobře. Přesto se podaří pár menších pstruhů, nějací lipani a Ondra dostává půlmetrového krasavce. Vichr je nepříjemný a tak se vracíme do tábora. Znovu zatěžujeme, protože stany působí jak vlajka ve větru. Ondrův stan dokonce jeden z poryvů neustojí a praská mu vnitřní tyčka. Naštěstí má Ondra náhradní a stan opraví. Najíme se a uleháme. A doufáme, že se vítr zklidní a hlavně nezesílí. Kdyby nám stany poškodil a začalo k tomu pršet, byla by to asi krušná noc. Jo, to je ten překrásný, ale současně nekompromisně tvrdý sever. A i proto tu jsme. Když to miluješ...
Předpověď počasí na další den: velmi silný vítr, jasno, 8-12°C. Budík 5:00.
