Cesta za polární kruh 2021 #7
-
24.09.2021, David Havlíček
-
Den sedmý. Ráno nevstáváme. Plány natočit východ slunce nad jezerem se tím rozplynou jak pára nad hrncem. Aby také ne. Oslava byla mohutná a zážitek je potřeba strávit. Něco mi ale říká, že mi to stejně dojde až za dny, týdny... Možná to budou i měsíce. Taková ryba se opravdu tak často nevidí. Ze spacáků tedy vylézáme do slunného dne až před polednem. Na vodu už nevyrážíme. Zvolna se sbalíme a vyrážíme hledat nové místo. Představa je vcelku jasná. Tedy alespoň moje. Vysnil jsem nám oblasti, kde se za jezer stává řeka a naopak. Ideálně aby tam byla i peřejnatá voda. Tedy abychom mohli na kajaky na štiky a okouny a stejně tak po břehu za pstruhy. Nalézáme tři slibná místa. Když dorazíme na první, čeká nás milé i nemilé překvapení. Řeka je úchvatná, jsou tu jak peřeje a klidná místa, jezero nedaleko a místo k táboření luxusní. Voda je ale kalná jak po dešti a o pár set metrů výše je v řece bagr a něco bagruje. Chvíli uvažujeme. Já bych i zůstal, ale kluci jsou proti. Hluk a vůbec přítomnost civilizačních prvků je otravná. Jedeme tedy dál. Cestou prochytáme krátce malou říčku. Asi čtvrt hodiny nikdo nemá ani klep a říčka se zdá být "mrtvá". Není. Ondra hlásí rybu a po hezkém souboji fotíme překrásného divokého pstruha asi 45 cm. Jedeme dál. Další vytipovaný flek nalézáme asi za hodinu. Tyvole! Zase bagr!? Se zbláznili? V divočině? Proč?! Prcháme pryč. Další místo je nezajímavé. Hmmm, to dnešní hledání bude asi delší... Ondra nalézá jezero a místo u spojky k dalšímu. Na fleku je celkem pěkně, říčka je plná pstruhů, ale byli bychom na návětrné straně. A fouká opravdu zostra a vítr má sílit. To nepůjde. Hledáme dál. Další hodinový přejezd k řece. Tábořiště slušné, voda zvláštní. Nedaleko by ale měly být peřeje. Než je ale prozkoumáme, shodujeme se, že se nám tu zas tak moc nelíbí a jedeme tedy dál. Cestou nalézáme na mapách zajímavou řeku, plnou peřejí a na jejím konci členité jezero. Vypadá úchvatně. Po další hodině jízdy nám znemožní další putování závora. Sakra. Přichází lehká panika. Zkoušíme vyjet po lesní cestě proti proudu, kde by mohlo něco... To snad neeee! Opět bagr v řece. To si děláš pr....!? Uprostřed laponské divočiny třetí bagr??? Jdeme alespoň omrknout řeku. Vypadá moc pěkně, ale... Kluci jdou proti vodě, já po proudu a potkávám operátora bagru. Dáváme se do řeči. vysvětluje, že řeka, která nám klukům z čech připadá naprosto úchvatná a panenská, obnovují do přírodního rázu. Poslouchám s otevřenou hubou. Prý byla řeka před sto lety splavněna kvůli plavbě dřeva a oni nyní do koryta přesouvají velké balvany, aby se rybám více dařilo. Naprosto neuvěřitelné. Ale je to tak. Operátor mi na závěr milého hovoru dá i pár tipů na ryby a táboření. Prý máme jet na nedaleké jezero, kde jsou velcí okouni a štiky a odtud je kousek říčka plná pstruhů a lipanů. Tak paráda! Loučíme se a vyrážíme. Za chvíli jsme u jezera. Tábořiště je sice u cesty, ale je pěkné. Postavíme tábor a kluci valí na vodu. Já chvíli úřaduji v "lake office" a v hlavě se mi rodí plán. Ondra s Radimem zůstanou na jezeře a my s Honzou omrkneme tu říčku plnou pstruhů. Za dvacet minut jsme na místě, ale říčka nikde. Prý jsme něco přejeli, ale bylo to "mikro". Couvám. Skutečně tu něco je. Je ale maličká a skryta v divokém porostu. Natěšení vyrážíme. Následující dvě hodiny jsou muka. Extrémně těžký terén, říčka malá, mělká, zarostlá. A ani náznak záběru. Ten bagrista si z nás nejspíše vystřelil?! Prcháme a přejíždíme na velkou řeku, kde byl bagr. Chvilku chytáme, ovšem bez záběru a za tmy kapitulujeme. Do tábora se vrátíme za tmy. Kluci nachytali docela dost okounů, i pěkných a nyní večeří u ohýnku. Nahážeme do něj pár brambor v alobalu, zbaštíme je a jdeme spát. Uvidíme ráno, co nám další den přinese...
Předpověď počasí na další den: velmi silný vítr, jasno, 16-20°C. Budík 5:00.
