Cesta za polární kruh 2021 #6
-
23.09.2021, David Havlíček
-
Den šestý. Ráno vstáváme pozdě. Sice tím promarníme šanci na další pěknou rybu, ale to nevadí. Čeká nás přejezd a hledání nových míst. A to bude náročné. Někdy se totiž pěkný revír a místo na táboření objeví rychle, ale obvykle tomu spíše předchází stovky ujetých kilomentrů, desítky zastávek a pátrání po informacích. Na dnešek je v plánu prozkoumat mimořádně členitou část jezera pod horami a řeku pod ním. Okolo oběda máme sbaleno a vyrážíme. Cesta je takřka celá šotolinová a plná děr. Musíme tedy pomalu. U jezera by měla víceméně končit. Takže cestujeme na "konec světa". Cestou několikrát přejíždíme řeku. Pohled na ní je okouzlující a vlastně mám chuť to u ní zapíchnout a hledat místo zde. Jenže to by v této čarokrásné zemi člověk nikdy nikam nedojel. Vše působí nádherně, panensky a plné ryb. Pokušení tedy odoláme a jedeme dál. Odbočku "na konec světa" na poprvé míjíme. Najít ji opakovaně se mírně komplikuje. Není tu signál a najít něco v mobilu takřka nemožné. Spoléháme tedy na paměť a navigaci v autě. Odbočku nalézáme. A je to past! Sakra! Je tu závora. Zamčená. Tím se celý plán ruší. A plán B nemáme. Nedá se nic dělat, pojedeme tedy na slepo kolem jezera z druhé strany a budeme hledat. Následujících několik hodin se skládá z několikakilometrových přejezdů, zastávek a prohlídek míst. Takřka na každé odbočce jsou chaty, nebo je přístup k jezeru mizerný a nelíbí se nám. Asi desátá odbočka je ale nadějná. Celkem hezké tábořiště u jezera s ohništěm, přístup do vody super. A pohled na jezero kulervoucí. Tady zůstaneme! Postavení tábora je otázka mžiku. Přeci jen už je to rutina. Osedláme kajaky a hurá na vodu. Je tu ale zrada! Prvních několik set metrů je hloubka jeden metr a dále na jezeře sice nalézám i tři, ale ryby nikoli. Pokouším se jet dál na jezero. Hloubka pomalu klesá, ryby ale nevidím a ani záběry nejsou. A začíná silně fučet. Po dvou hodinách tedy hážu ručník do ringu. To by se asi nestalo, kdyby se mi v hlavě nezrodil plán. Plán C. Vydám se tedy zpět a postupně klukům říkám, co mě napadlo. Souhlasí a přidávají se. Cesta zpět je brutální. Je proti silnému větru a sluníčko je těsně nad obzorem a pálí do nás jak reflektory na Hollywoodské hvězdy na předávání Oskarů. Připadám si jako svářeč po šichtě bez brýlí. Nicméně nás vpřed žene další průzkumná mise. Pojedeme totiž prozkoumat nedalekou řeku. Dokonce nalézáme místo se signálem a informace o revíru a povolenkách. Sbaleni jsme rychle. Pojedeme totiž na lehko, jen s pstruhovo/okounovou výbavou.
Když dorazíme k řece, jsme okouzleni. Je nádherná a v jejích vlnkách se zrcadlí blankytně modré nebe s pár beránky v dáli. Na hranici viditelnosti vidíme hory a na jejich vrcholcích sníh. Úchvatný pohled. Honza je u vody první a hned prvním hodem tahá lipana okolo 40 cm. Já teprve navazuji. Ondra jde kousek proti proudu a Radim ani nevím. Přicházím k vodě. Volím flek, kde jsem sám. Nabitou mám osmicentimetrovou hnědostříbrnou nymfu na čeburašce 5 g. Ani neslezu úplně k vodě a nedočkavě nahazuji. Hod se mi moc nedaří a nástrahu vedu trochu jinudy, než bych si představoval. Čtvrtý kontakt se dnem je konečný. Nástraha je mezi kameny a já trhám. Navazuji tedy stejnou sestavu. Vlastně mírně jinou. Barva nymfy je černoprůhledná s glittery. Nahazuji. Tentokrát už do správného místa za kámen. Mám v plánu vyjet z tišiny a díky úhlu podržet v mírném propadu nymfu v proudu, kde tuším prohlubeň. To taky dělám. Potáhnu, klesám, potáhnu a ... BUM. Dostávám petelici do prutu jak od bolena. A následně jsem jen divák. Ryba to napálí peřejemi dolů. Dobře třicet metrů jen čumím jak puk. Pak se zastavuje a nejsilnějším proudem jede proti vodě a směrem ode mě. Skoro jak parma. Ty tu ale přeci nejsou!? Pohyb se najednou zastaví. Nejde to ani ke mě, ani ode mě. Špička se ale pohupuje, takže tam asi je!? Nabývám dojmu, že jsem něco podsekl. Nic jiného mě nenapadá. Nicméně zvědavost je silná a červíček pochybnosti ještě silnější. Proto neváhám, úplně povolím brzdu a na couváka vylezu na lávku. Zkusím to shora. Děsí mě totiž představa, že se šňůra o kameny předře a ryba bude fuč. Shora to jde už líp. Ryba si ale dělá, co chce. ULkový ágeskový prorex zatím hraje druhé housle. Způsob boje ryby mě začíná přesvědčovat, že podseklá není. Asi je prostě "jen" velká. Chvíli se pereme a když pak zahlédnu mohutné pstruží tělo, mám pocit, že budu potřebovat lékaře. Nyní přichází čas na klíčové rozhodnutí. Vezmu to zprava, nebo zleva? Honza říká, že by šel na původní stranu, mě se naopak zdá lepší ta jeho. Menší proud, hlubší voda - menší riziko přeražení šňůry o šutry. V souboji pomalu získávám navrch. Je tu ale komplikace. Máme jen mikro podběrák. Do něj by se vešla tak půlka ryby. Naštěstí jsem dal před odjezdem do auta větší. Ondra pro něj tedy sprintuje a já opatrně rybu unavuji. Když se Ondra vrací, rybu už vidím. "Tyvole ten bude mít snad šedesát!!! Potočák jako kráva!!!" křičím na něj. Podběrák připraven a rybu navádím ke břehu. Nechce. Kotrmelec. Ani nedýchám. Jestli jsem byl nervózní včera, tak dnes ani nevím, jak to popsat. Spíše bych ty včerejší pocity nyní popsal jako ledový klid na sedativech. Další pokus o navedení. Ondra po rybě sáhne, ale hned dá zpátečku a počká, až ke břehu sám dopluje, mocně máchne a ryba je v síti! S nedůvěrou na něj koukám a na krátko zauvažuju, jestli to není sen. Tohle jsem totiž ještě nikdy neviděl a ani v nejdivočejších snech o takové rybě nesnil. Potočák je doslova brutální. Jsem tak vykolejenej, že shazuju boty a lezu za ním do ledové řeky. Nechci mu pokřivit ani šupinu. Míra ukazuje 71 cm. Já se z toho snad fakt pos... Pstruha rychle fotíme. Radim drží podběrák s rybou ve vodě, Ondra fotí, já rybu vždy je na krátko přizvednu nad vodu. Je v super kondici, má silné dlouhé tělo, dech beroucí barvy. A ta hlava!!! Vše jde rychle a pouštím ho. A nemohu se vzpamatovat. Svatý Petr mi daroval něco, o čem jsem fakt ani nesnil. Dál už nechytám. Kluci ještě vytahají pár Lipanů a Ondrovi utečou z pstruhového vybavení dvě slušné štiky 80+. A pak mi říkají, že jedeme. Já nechci, chci aby chytali, ale že prý ne. Že je důvod k oslavě. Že tam máme tu slivovici :-))) No a ze zbytku dne si pamatuji jen cestu zpět, oheň, kořalku, rádoby ichtyologickou debatu, kořalku, oheň, kořalku, prý polární záře, kořalku a... Dobrou noc!
Předpověď počasí na další den: silný vítr, jasno, 15-20°C. To bude hustý... Budík vypínám, po oslavě bych stejně nevstal :-)
