Cesta za polární kruh 2021 #13
-
01.10.2021, David Havlíček
-
Den třináctý. A taky poslední. V noci na mě přichází zodpovědnost a budík přenastavím na sedmou ranní. Přesně od toho okamžiku nám za čtyřiadvacet hodin pojede trajekt a cesta bude předlouhá. A proto je potřeba se trochu vyspat. Jakmile budík zazvoní, vstanu a kluci překvapivě také. Máme před sebou posledních pár hodin lovu a každý si to chce ještě užít. Okouni stejně jako včera nespolupracují. Já jsem namlsán štikami a tak se do nich po hodině okounovačky pustím. Postupně prochytávám vybranou část jezera a kochám se krajinou, která se postupně vynořuje z mlhy. Z kochání mne sem tam vytrhne záběr od štiky. Nejsou sice veliké, osmdesát asi žádná nepřekoná, ale ty barvy, souboje, výskoky... To je prostě rozloučení jaksepatří! Kluci nalézají hejno okounů a baví se jimi, Ondra kdesi v dáli nahání štiky. Pomalu se blíží desátá hodina, kdy máme v plánu začít balit a vyrazit směrem na jih. K domovu. Poctivě ještě hážu velkého swimmera a dostávám pěknou prdu, po níž následuje svižný odjezd přes brzdu. Vypadá to na lepší rybu, což mi přijde divné. Dnes by měla přijít jen malá!? Mám totiž velký podběrák a mě berou velké ryby jen, když nejsem připraven!? Ryba se ale malá nezdá. Jízdy přes brzdu, mohutné vlnění. Na chvíli poleví, čehož využiju a zvednu jí k hladině. "Ondroooo, budeme fotiiiiit!" hejknu na Ondru. Štika je zmatená a toho využiju a velký podběrák jí pojme jako nic. Rychlé změření ukáže 97 cm. Hustý! Mám třetí štiku okolo metru a všechny byly stejně dlouhé. Zajímavá shoda! Před dvěma lety jsem měl 2 x 103 cm a nyní 3 x 97 cm. A Ondra měl tuším 3x 93 cm. Fakt zajímavé :-) Pár fotek a už zase brázdí domovské jezero. A já jsem v sedmém nebi. To bylo rozloučení 1A. Pomalu se vracím do tábořiště. Tady je Honza a něco tahá. Taky celkem slušnou štiku. Rychle jí blejskneme a jdeme na tu nejméně příjemnou část výpravy. Vše pečlivě roztřídit, uspořádat a odjet domů. Cesta k trajektu bude předlouhá a náročná. Další den jsme před půl sedmou na pobřeží. Paní v okénku ukazuji jízdenku. Vrtí ale hlavou. Prý máme zaplacenou cestu z Německa do Švédska. A my to potřebujeme obráceně! "No tyvole, já sem kokot. Já to koupil blbě!!!", komentuju klukům svůj fail. Naštěstí lze za příplatek směr jízdy změnit a na trajektu je volno. Tak to byla klika :-) Zbytek cesty je v pohodě, až na mírné komplikace v ČR. Havárka několika aut nám zajistí hodinové čekání v koloně na dálnici. Domů ale dorazíme v pořádku a jak se říká: "konec dobrý, všechno dobrý!" Nezbývá než poděkovat Svatému Petrovi za jeho štědrost a laponské krajině za přívětivost. Určitě se brzy zase shledáme! Petrův zdar!
